Mýty o dětské práci
Hlavní příčinou dětské práce je chudoba. Propojení chudoby s dětskou prací je nevyhnutelné a fakt, že mnoho rodin v rozvojových zemích nemá žádný majetek, rodiče jsou obvykle nezaměstnaní nebo velmi špatně placení za vykonanou práci a potřeba aspoň minimálních finančních prostředků na každodenní přežití pak vede k tomu, že rodiče pošlou děti místo školy pracovat, aby trochu přilepšili rodinnému rozpočtu. I přesto, že chudoba je považována za jednu z hlavních příčin dětské práce, zdaleka to není příčina jediná, která by automaticky problém dětské práce vytvářela.
Další příčinou toho, proč mnoho dětí v rozvojových zemích končí v práci místo ve školních lavici, je nedostatek kvalitních a dostupných škol, školní docházka je placená nebo je jen pro bohaté děti. Pro rodiče, kteří si nemohou dovolit platit školné, je tak mnohem jednodušší poslat děti pracovat.
Zkušenost ukazuje, že dalšími příčinami dětské práce je mnohdy i rodinná tradice nebo existující sociální normy. V mnoha zemích je dětská práce považována za normální, žádný společenský zákon, který by říkal opak, neexistuje. Vůbec zákony, které by se dětskou prací zabývaly jsou nefunkční a špatně se vymáhají.
Dětská práce ovšem nepramení jen z problémů, se kterými se potýkají chudé země. Na jejím prohlubovaní se v podstatě podílíme my všichni, především tím, jak se chováme jako občané spotřebitelé. Čím více roste poptávka po levných výrobcích a produktech, které si kupujeme, tím víc se dodavatelé a výrobci snaží snižovat náklady na jejich výrobu. Děti představují levnou pracovní sílu. Zaměstnavatelé jim mohou platit málo nebo vůbec. Děti neznají svá práva a neumí se bránit a tak se dají lehce využívat.
Pro chudé rodiny v rozvojových zemích je dětský plat nezbytný.
Příklady z praxe ukazují, že chudé rodiny dětský plat k přežití nepotřebují. Důvodem je především to, že ve většině případech děti pracují v domácnostech, na polích či na farmách a za svou práci nejsou placené. V některých zemích se z nich stávají i novodobí otroci. Jak je to možné? Chudá rodina si vezme půjčku s vysokým úrokem, kterou nezvládne splatit. Splátkou půjčky se pak často stává dítě, které je tak odsouzeno k dlouhodobé těžké práci bez nároku na mzdu.
Když už jsou děti za svou práci placené, tak většinou vydělávají tak málo, že pro jakkoli chudý rodinný rozpočet je taková položka stejně zanedbatelná. Zaměstnavatelé nemusí dětem platit tolik peněz jako dospělým. Pokud tedy rodiče dovolí svým dětem pracovat, automaticky tím sníží vlastní platy. Proč by jim zaměstnavatel platil více, když může místo rodičů zaměstnat děti a ušetřit.
Samozřejmě nemůžeme popřít, že ztráta pomocné ruky v domácnosti a třeba výdaje na školné neznamenají pro chudou rodinu zátěž. Na druhou stranu, chudé rodiny, které se rozhodnou dítě do školy nakonec poslat se nestanou chudšími, naopak se pak rodiče snáze mohou uplatnit na trhu práce a žádat adekvátní mzdu. To se především týká žen, které jsou v tomto směru více znevýhodněné. V momentě kdy bude dětská práce odstraněna a ženy nebudou muset soutěžit s dětmi o místo, tak budou mít větší šanci se uplatnit a vyžadovat lepší pracovní podmínky a mzdy.
Práce je pro život dětí v rozvojových zemích důležitější než vzdělání.
Dětská práce připravuje děti nejen o vzdělání, ale i o budoucnost. Bez ohledu na to, že podmínky ve kterých děti pracují jsou ve většině případech naprosto nepřijatelné a často výrazně ohrožují zdraví dítěte, děti, které nemají možnost se vzdělávat jsou v dospělosti odsouzeny stát se negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou bez možnosti rozvinout svůj osobní potenciál. Tím dětská práce spoluvytváří problém chudoby a brání jeho vymýcení
Vzdělání je hlavním klíčem ke snížení chudoby a základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně obyvatel. Vzdělání podporuje udržitelný rozvoj, budování demokratické společnosti a zlepšování zdravotního stavu populace. Zvláště vzdělání dívek, respektive žen se následně výrazně odráží ve zlepšení zdravotního stavu rodin, uplatnění plánovaného rodičovství a ve zvýšeném úsilí o zajištění vzdělání pro další generaci dětí.
K odstranění dětské práce stačí jen propuštění dětí z pracovního procesu.
Samotné propuštění dětí z pracovního procesu nic nevyřeší. Většinou jen vede k tomu, že dítě, které je propuštěné z práce, na které bylo celý život závislé, nemá vzdělání a tudíž nemá a hlavně ani nezná alternativu si bohužel najde práci jinou nebo horší. Spousta dětí pak končí na ulici, v rukou obchodníků s dětmi nebo se začnou živit prostitucí.
Skutečná pomoc je mnohem složitější a dlouhodobější. Je potřeba investovat do jejich vzdělání, podporovat vzdělávací programy, stavby kvalitních a dostupných škol, zavedení povinné a hlavně bezplatné školní docházky.
Dalším předpokladem k tomu, aby dětská práce byla odstraněna je změna myšlení rodičů a rodin pracujících dětí. Ve většině rozvojových zemích je dětská práce považována za normální a vzdělání za nedůležité. Většina rodičů pracujících dětí je nevzdělaná, nemá ani základní vzdělání a nedokáže tak odhadnout situaci a důsledky dětské práce. A to je potřeba změnit.
K odstranění dětské práce stačí, odstranit jen ty nejhorší formy.
Většina organizací se zaměřuje jen na nejhorší formy dětské práce, ale tento přístup většinou vede jen k ad-hoc řešením, jejichž výsledkem je jen přesouvání problému z jedné skupiny na druhou a k prohlubování problému dětské práce. Navíc takzvané nejhorší formy práce se vztahují na naprostou menšinu dětí. Boj proti nejhorším formám dětské práce je tak jen jedna strana mince, na rovný přístup ke vzdělání a ochranu před vykořisťováním mají právo všechny děti světa.